Nejnovější román Tima Weavera Poslední sbohem se rychle zařadil do žebříčku letošních bestsellerů. Alžběta Lexová, která stojí za skvělými českými překlady jeho románů, nás nechala nahlédnout do zákulisí své práce a podělila se o zážitky z nezapomenutelného setkání s autorem během jeho návštěvy v Praze. 

připravila: Tereza Králová

Chtěla jsi vždycky pracovat jako překladatelka? Jak ses k překládání dostala?

Vždycky jsem se překladatelkou stát nechtěla, byť jsem knihy odjakživa milovala a byla jsem přímo zuřivý konzument všech možných žánrů. A tak jsem se vlastně k překládání dostala. Začala jsem recenzováním knih, pak přišly první redakce a nakonec jsem skončila u překládání.

Série s Davidem Rakerem má dnes už třináct dílů. Máš nějaký svůj oblíbený?

Mám je ráda všechny, protože mě Tim dokáže v každé knize něčím překvapit a každá je naprosto jedinečná. Ale nejraději mám asi Muže bez minulosti, z toho prostého důvodu, že v něm mám od Tima osobní věnování.

Co nejčastěji s Timem kvůli překladu konzultuješ?

Často řešíme časové linie, protože Tim rád při vyprávění proplétá různé dějové a časové linky, takže na jednu stranu sledujeme přítomnost a vyšetřování a na druhou se třeba postupně dozvídáme, jak se vrah stal vrahem nebo odhalujeme minulost některé z postav. A s tím občas potřebuju pomoct, aby se nějaká drobnost neztratila v překladu. A pak se ho taky často ptám na osoby zmíněné v poděkování, abych z někoho neudělala omylem muže nebo ženu (smích).

Je něco, co tě na Timových knihách štve?

Absolutně nic, já Timovy knihy miluju. Snad můžu skromně říct, že jsme si s Timem opravdu sedli a jsme zkrátka na stejné vlně. Často se mi třeba stává, že překládám nějaký dialog a v duchu si řeknu „teď by mohl Raker zmínit ještě tohle“ a rup, o dva řádky později to vážně řekne.

Vzpomeneš si na nějaký překladatelský oříšek z románů Tima Weavera?

Zrovna nedávno jsme se s kolegy překladateli bavili o tom, že tohle je pro nás ta nejděsivější otázka na všech besedách. Všichni totiž chtějí znát nějaké ty špeky, ale překladatelská paměť je v tomhle hrozně krátká (pokud vám onen oříšek vyloženě nezpůsobí nějaké trauma). Osobně to mám tak, že pokaždé v danou chvíli žiju knihou, kterou zrovna překládám, a jsem do ní zcela ponořená. Oříšky tudíž řeším a pochopitelně jich nebývá málo, ale zároveň, jakmile se přesunu k jiné knize, věnuju plnou pozornost zase jí a vzpomínky na staré oříšky blednou :) Ale co si třeba vybavím, tak to bylo ve druhé knize Údolí mrtvých. V originále se ta oblast jmenovala podle opuštěných kolejí Dead Tracks, což do češtiny nešlo přenést tak, aby to mělo stejný zvuk a „hrozivost“. A tak jsem po dlouhém přemýšlení skončila u Údolí mrtvých.

„PŘEKLÁDÁNÍ CHCE POŘÁDNOU DÁVKU DISCIPLÍNY A POKORY“

Když byl Tim Weaver v Praze na veletrhu Svět knihy, měla jsi možnost se s ním potkat. Jaký je Tim naživo? 

Na to by mi nestačila superlativa (smích). Tim je nesmírně milý, laskavý, přátelský, má úžasný smysl pro humor a je pro každou srandu a zároveň je neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně skromný. Když jsem ho prováděla po Praze, tak jsem měla takový skvělý nápad, že ho vezmu na procházku po Starém městě a Josefově, a jak jsme si u toho povídali, tak jsem se tam trochu zamotala, takže chudák v závěru nachodil asi víc než čekal, ale byl z toho naprosto nadšený. A pak jsme dorazili na Svět knihy a těsně před začátkem jeho besedy čekali před sálem. Začaly kolem nás proudit skupinky lidí, které se štosovaly dovnitř, a Tim tak zvědavě nakoukl dovnitř a povídá: „Kdo tam má besedu teď? Musí být hrozně oblíbený, že na něj pořád přicházejí další lidé.“ Tak mu říkám: „Ale Time, ti už tam jdou na tebe.“ Beze studu můžu říct, že výraz v jeho obličeji mě do dnešního dne dojímá. Byl z toho naprosto v šoku.

Můžeš popsat, jak vypadá běžný den překladatele?

U každého to bude jiné. Já jsem nejproduktivnější ráno, pak už to jde strmě dolů, takže si ráno udělám čaj, stanovím si, co potřebuju přeložit, pak na to sednu a překládám, dokud ten cíl nesplním, a potom mám čistou hlavu na to, abych se věnovala jiným věcem. Překládání totiž zahrnuje i celou řadu dalších činností – jednu knížku překládáte, předchozí odevzdaná vám mezitím přistane v mailu po redakci, takže ji musíte projít znovu, ta, co jste překládali ještě předtím, už je třeba mezitím vysázená, takže ji procházíte znovu v sazbě a tak dále a tak dále. A do toho mám i pár vedlejších projektů, takže se rozhodně nenudím (smích). 

Čtenáři velmi oceňují kvalitu tvých překladů. Dá se podle tebe definovat, co by měl umět dobrý překladatel? Co by měl nebo neměl dělat?

Názory se různí a asi se dá říct, že mají pravdu všichni a nikdo. Nechci z toho dělat úplně nějakou magii a tvrdit, že to „buď máte, nebo nemáte”, to určitě ne, ale je to jistá kombinace vlastností, které vytvářejí jeden celek. Podle mě musíte v prvé řadě ovládat výborně jazyk, do kterého překládáte, musíte pro něj mít cit, vědět, jak plyne a jak s ním pracovat, aby zněl přirozeně, obzvlášť v dialozích. A taky to chce pořádnou dávku disciplíny a pokory. A taky musí dobrý překladatel umět spoustu cviků na protahování zad (smích). A co by naopak dělat neměl? To je podle mě stejné jako v jakékoli jiné profesi – neměl by propadnout přesvědčení, že ví všechno nejlíp.

Dá se dnes překládáním uživit?

Pár lidí, kteří se živí vyloženě překládáním, znám, ale je to jen hrstka. Obvykle – a tak to mám i já – jde o mix několika různých zaměstnání.

Jaká je spolupráce s nakladatelstvím Mystery Press?

Opravdu vynikající, nemůžu si ji vynachválit. Mystery Press tvoří tým naprosto úžasných lidí, kteří svou práci milují a dělají ji s radostí, což se odráží na celkové atmosféře, a myslím, že to z jejich knih cítí i čtenáři.

Pracuješ už na dalším románu Tima Weavera? Kdy se na něj můžeme těšit?

Timův nejnovější román by se mi měl do spárů dostat někdy v červnu, takže se na něj pak hned vrhnu.