Jedné slunečné neděle, v deset hodin dopoledne, vybuchla v První sunlandské bance v Los Angeles bomba, která spustila alarmy v každém domě a zaparkovaném autě v okruhu dvou a půl čtverečního kilometru.
Banka sídlila v přízemí kancelářské budovy na severní straně Wilshire Boulevardu, v samém srdci finanční čtvrti, půl bloku mezi Flower Street na východě a Figueroa Street na západě.
Velitelství losangeleské policie se nacházelo jen pár ulic odtud, proto se prach, skleněné střepy a kusy malty ještě ani nestačily usadit, a už se na místo přihnali pyrotechnici, jednotka rychlého nasazení a zástupy uniformovaných policistů.
Zvláštní agentka FBI Kate O’Hareová se o incidentu dozvěděla deset minut nato díky telefonátu agenta Setha Ryersona. Kate právě odjížděla od okýnka McDonald’s v západním Los Angeles.
„V bance v centru právě vybuchla bomba,“ oznámil jí Ryerson. „Padlo to na nás.“
„Jsou tam zranění?“ zeptala se Kate, sevřela kelímek s colou mezi koleny a pytlík se dvěma snídaňovými sendviči se slaninou, vejcem a sýrem odložila na sedadlo spolujezdce.
„Ne. Banka měla zavřeno a celá finanční čtvrť se v neděli mění ve město duchů.“
„Budu u tebe za dvě minuty.“
Kate vyrazila po Wilshire Boulevardu na východ. Federální budova stála jen o pár bloků dál, ve Westwoodu, kousek za nájezdem na dálnici San Diego Freeway.
Ryerson na ni čekal na chodníku. Pod modrou bundou s logem FBI měl modrou košili a červenou pruhovanou kravatu. Byl to vytáhlý a bledý třicátník s příliš rychle ustupujícími vlasy. Všimla si, že čím rychleji přichází o vlasy, tím usilovněji posiluje. Byl na nejlepší cestě stát se plešounem s nepěkně nafouklými bicepsy.
Kate byla přibližně stejného věku, ale vlasy ji netrápily. Částečně proto, že jich měla spoustu, a částečně proto, že jí to bylo ukradené. Kaštanovou hřívu, tou dobou sahající po ramena, měla staženou do culíku a svou štíhlou, atletickou postavu oblékla do decentního šedivého kalhotového kostýmu. Sako si nechala rozepnuté, aby měla za všech okolností rychlý přístup ke glocku ráže devět milimetrů. Kate jakožto bývalá příslušnice speciálních jednotek námořnictva věřila v zákon a pořádek, v boha a svou zemi a byla přesvědčená, že kontrolu nad kariérou a životem rozhodně neztratila vlastní vinou.
Ryerson otevřel dveře spolujezdce, popadl pytlík z McDonald’s a než se sám usadil, rukou otřel sedadlo, aby se ujistil, že tam po jídle nezůstala mastná skvrna.
Kate na Wilshire Boulevardu provedla zcela v rozporu s dopravními předpisy myšku do opačného směru a o pár minut později ostře najela na San Diego Freeway. Napříč pruhy sjela na Santa Monica Freeway a přitom si všimla, že zde provoz blokuje nadměrně naložený, oprýskaný náklaďák, z něhož se na tři pruhy silnice vyvalily dřevěné bedny.
„Nikam nespěcháme,“ prohlásil Ryerson a nervózně potahoval za bezpečnostní pás, protože si byl velmi dobře vědom toho, jaký maniak sedí za volantem. „Zas tak moc nás nepotřebují. Policie to tam už má určitě obšancované.“
„Bombový útok na banku je federální zločin.“
„Pravda, ale spadá to pod nás pouze formálně. Zavolali nás jen proto, že máme tenhle víkend službu, zítra ráno to přehodí na někoho jiného a ty se budeš moct vrátit k honu na Nicka Foxe.“
Kate v duchu obrátila modré oči v sloup. Kdyby tak Ryerson věděl! Ona se za Nickem Foxem požene ještě dnes. Celý bombový incident byl totiž podvod. Podfuk. Obrovská černá díra na peníze daňových poplatníků a čas bůhví kolika policistů. A ona toho byla součástí. Už jen při té myšlence se jí sevřel žaludek. Celý život se snažila dělat správné věci a ctít zákon. A nyní se ocitla v tomhle zmatku. Vinou Nicka Foxe.
„Nenávidím ho,“ řekla Kate.
„Koho?“
„Nicka Foxe. Kéž bych ho nikdy nepoznala. Kéž bych o něm nikdy neslyšela.“
Tentokrát obrátil oči v sloup Ryerson. „Jsi jím posedlá. Honíš se za ním už pět let. Dokonce jsi ho jednou chytila. V podstatě jste manželé.“
Prudce zahnula ke krajnici a vřítila se do úzkého prostoru mezi betonovými svodidly po levé straně a dopravní zácpou po pravé. Přímo před nimi ležela jedna z beden. Kate sevřela pevněji volant a šlápla na plyn. Ryerson se opřel o palubní desku a odvrátil pohled, jako by mu to snad pomohlo, kdyby se čelní sklo roztříštilo.
Těsně před srážkou Kate strhla volant, takže krabici nabrala jen bokem, a ta odlétla ke svodidlům. Kate prokličkovala mezi ostatními bednami a náklaďákem a zařadila se do rychlého pruhu, při čemž auto bus na Ryersonově straně minula o pouhé centimetry. S uspokojením zaznamenala, že mu uniklo krátké, vyděšené vyjeknutí.
Za běžných okolností trvala cesta z Westwoodu do centra Los Angeles zhruba hodinu. Kate se tam ale díky pedálu na podlaze a kličkovacím manévrům dostala už za dvacet minut, a dokázala u toho sníst i jeden ze sendvičů.
Okna banky byla vysypaná a ulice pokrytá sutinami. Nikde nebylo známky po ohni či kouři, sem tam jen vítr zvířil obláčky prachu. Budovu obléhali členové jednotky rychlého nasazení, kteří čekali na rozkazy.
Kate zaparkovala za hloučkem aut příslušníků losangeleské policie. Vystoupila a vykročila k mohutnému padesátníkovi s hranatou čelistí. Nakláněl se nad mapou rozloženou přes kapotu policejního auta, na sobě neprůstřelnou vestu navléknutou přes pruhovanou bílou košili a červeno-bílo-modrou pruhovanou kravatu. Štítek na vestě hlásal Kapitán Maibaum.
„Jsem zvláštní agentka Kate O’Hareová a toto je zvláštní agent Seth Ryerson,“ oznámila Kate Maibaumovi. „Co tady máme?“
„To ještě nevím. Pyrotechnici poslali dovnitř robota s kamerou. Všude jsou trosky, ale hlavní přepážka se zdá být relativně neporušená a sejf taky. Pokud šli po penězích, dost to podělali.“
„Myslitelé to zrovna nebudou, když si vybrali banku ani ne tři bloky od policejního velitelství,“ poznamenal Ryerson.
Maibaum pokrčil rameny. „Může jít o bývalého zaměstnance nebo nespokojeného zákazníka, který hodil dovnitř granát, aby měl poslední slovo. Nebo možná nějaký magor čeká na to, až tam pošlu svoje chlapy, aby mohl vyhodit do vzduchu celý barák i s nimi.“
Kate přikývla. Věděla, že ani jeden z jeho předpokladů není správný, ale nemohla se s ním o tuto informaci podělit.
„Nepustím tam žádného ze svých lidí, dokud mi pyrotechnici nedají zelenou,“ zamumlal Maibaum.
„Fajn, do té doby vám půjdeme z cesty,“ prohlásila Kate, odvrátila se a přešla doprostřed ulice.
Rozhlédla se kolem. Obě strany bloku zahrazovala policejní auta, která mezi sebou uvěznila několik kancelářských budov s bankami, restauracemi a dalšími v neděli zavřenými podniky.
„Kapitáne Maibaume,“ zavolala Kate přes rameno. „Spustil výbuch alarm v některé z okolních budov?“
„Jo,“ houkl na ni. „Alarmy ječely v celé ulici.“
„A reagoval na ně někdo?“
„Viděli jsme pár bezpečáků, co to přijeli zkontrolovat, ale o pomoc nás nikdo nežádal.“
Kate se otočila k Ryersonovi. „Kolik bank v tomhle bloku asi je? A ve vedlejším?“
Ryerson vytřeštil oči, když mu došlo, co Kate naznačuje. „Hodně.“
Úzká ulička před ní vedla na Sedmou ulici, kde se nacházela pobočka Westgate Bank. Před bankou parkovalo prázdné policejní vozidlo a z budovy právě vycházel policista s naditou sportovní taškou.
Kate se k němu vydala. „Promiňte, důstojníku,“ zavolala na něj a na dálku mu ukazovala odznak. „FBI. Můžu s vámi mluvit?“
Policista ji ignoroval, otevřel dveře u místa řidiče a nenuceně hodil tašku dovnitř.
Kate sáhla po glocku. „Ani hnout!“
Ryerson ji popadl za zápěstí a kývl bradou k nebi, kde se vznášelo několik helikoptér. „Zbláznila ses? Jsme v živém vysílání. Nemůžeš vytáhnout zbraň na policajta.“
Policista se chystal nastoupit do auta a s jednou nohou stále na chodníku pohlédl na Kate. Stáhl si značkové sluneční brýle na špičku nosu a podíval se na ni se zlomyslným úsměvem, jako by byla Červená Karkulka stojící před babiččinou postelí a on velký zlý vlk.
Kate se zašklebila. „To není policajt. To je Nick Fox.“
Nick jí poslal vzdušný polibek, naskočil do auta a šlápl na plyn.
Dobrý bože, pomyslela si Kate, to je ale náfuka… a šašek. Nevěděla, jestli by mu radši zakroutila krkem, nebo mu na něm udělala cucflek. Prudce se otočila a rozběhla se s Ryersonem v patách ke svému autu. Ještě se ani pořádně neusadil, a Kate už tiskla plynový pedál k podlaze. Auto vystřelilo kupředu a Kate vzápětí prudce strhla volant doprava a vjela do úzké uličky. Ohoblovala přitom roh budovy a přišla o boční zrcátko na straně spolujezdce.
„Určitě to byl on?“ zeptal se Ryerson a zběsile se snažil připoutat.
„Jo,“ odpověděla. „Na sto procent.“
Nepochybovala o tom, protože s ním mluvila před dvěma dny, když s tímhle plánem přišel. A nyní si mohla ke svému rozšiřujícímu se seznamu zločinů přidat napomáhání k loupeži. Bývala by zašla do kostela a požádala o odpuštění, ale na to už bylo pozdě.
„Vidělas ho jenom nanosekundu,“ protestoval Ryerson.
„Poznala bych ho ve tmě, na kilometr daleko a pod vodou.“
Jak by ho mohla nepoznat? Metr osmdesát, jemné hnědé vlasy a chlapecký úsměv, který mu vždy zvýraznil vějířky drobných vrásek kolem očí. Měl postavu profesionálního hráče tenisu – atletickou a štíhlou. K takovému tělu by se vlastně i ráda přitulila, kdyby jen nebyl takový pitomec. Proboha, vždyť to byl zločinec. Podvodník. A navíc to miloval.
Prořítila se uličkou, se skřípěním brzd zabočila vlevo na Sedmou ulici, a když na dlouhém bulváru před sebou nikde Nickovo policejní auto neviděla, zahnula rychle do Flower Street, jednosměrky vedoucí na jih. A tam byl, o blok před nimi. Zapnul sirénu i majáček, takže mu auta rychle uhýbala z cesty.
Ryerson se naklonil a vyhlédl na nebe. „Má nad sebou policejní helikoptéru a taky vrtulníky všech televizních stanic ve městě. Neblbni, vždyť nemá kam utéct.“
Přimhouřila oči. „To bych neřekla.“
Nick zabočil doprava na Osmou ulici a pak hned doleva do jednosměrky Figueroa Street mířící na sever. Řítil se v protisměru na jih a kličkoval provozem ve čtyřech pruzích. Kate mu byla v patách. Ryerson hlasitě zaklel a oběma rukama se zapřel o palubní desku, zatímco se Kate těsně vyhýbala jedné srážce za druhou.
Před nimi se tyčilo Losangeleské kongresové centrum. Obrovský transparent v jeho střední části vyobrazoval vesmírnou loď Enterprise a vítal návštěvníky „třiačtyřicátého WorldStarConu, nejúžasnějšího zážitku pro všechny trekkies“.
Nick zahnul doprava, roztříštil dřevěnou závoru u vjezdu do parkoviště a smykem zabrzdil před kongresovým centrem. Vyskočil z auta a vběhl do budovy.
Kate zastavila za policejním vozidlem. Společně s Ryersonem pádili za Nickem, ale sotva proběhli dveřmi, zarazili se. Před nimi se rozprostíral výstavní prostor o sedmdesáti tisících čtverečních metrech, k prasknutí nacpaný tisícovkami důstojníků Hvězdné flotily, klingonských válečníků, romulanských centurionů, andorianských vyslanců a ferengských obchodníků.
„Jak můžeme tuhle budovu zajistit dřív, než nám upláchne?“ vyhrkl Ryerson.
„Nemůžeme,“ odvětila Kate.
To byla pro Ryersona těžká rána. Kate se vnořila do davu a pátrala po Nickovi, zatímco Ryerson zůstal opařeně stát na místě. Přistoupil k němu mimozemšťan se špičatýma ušima – vulkánský vědecký důstojník Hvězdné flotily v modré velurové košili – a zvedl ruku v tradičním vulkánském pozdravu.
„Žij dlouho a blaze,“ pronesl, zatímco Ryersona míjel.
Ryerson obrátil oči v sloup a Nick Fox, desátý muž na žebříčku nejhledanějších zločinců FBI, nenuceně vyšel ze dveří.
